Čekanka obecná je vytrvalá bylina s přímou, větvenou, velmi tuhou lodyhou. Přízemní listy jsou peřenoklané, na okrajích nepravidelně zubaté. Lodyžní listy jsou úzké, většinou nedělené. Květy (úbory) jsou přisedlé v úžlabí, modré, někdy světlejší, jsou až 4 cm velké.
Stanoviště
Roste u cest a pastvin, při okrajích křovin, na mezích a stráních, především na suchých stanovištích. Ve městech roste na chodnících, hřištích, náspech. Kvete od června. V zahradách se pěstuje varieta s nedělenými listy.
Co s ní v kuchyni
Mladé listy čekanek jsou vynikajícím doplňkem do každého jarního salátu. Nejlepší jsou čerstvě utržené ještě za ranního chladu, než je polední slunce připraví o křupavou šťavnatost. Listy se krájejí na tenké proužky, a to „od země“, kde jsou křupavé a méně hořké. Horní části listu zahoďte.
Kdo čekanku pěstuje, může si listy „bělit“, neboli etiolizovat pod květináčem – bez přístupu světla. Je to závod se slimáky, ale pokud ho vyhrajete, odměna je báječná.
Květy, které jsou velmi choulostivé i pro život v přírodě, jsou stejně náchylné na poškození při přenášení a manipulaci a je třeba je aplikovat až na poslední chvíli před podáváním. Čekanka totiž kvete pouze dopoledn. Kolem 11 hodiny uvadá. květy jsou jemné, dekorativní a velmi dobré, dají se jíst i s kalichem a hodí se na ozdobu sladkých pokrmů.
