Milí blažení kytkožrouti,
něco povzbudivého do první prosincové středy, kdy snad zase normálně zavrní polední siréna? Jasně! Předpokládám, že mezi příjemci tohoto pravidelného textu není nikdo, kdo by si myslel, že o čemkoliv prosincovém – zimním slunovratu, souvisejících přírodních událostech, navazujících rodinných oslavách a prastarých i nových rituálech, by mohl rozhodovat kdokoliv pozemský, a to i kdyby si třeba myslel, že je vládcem.
Než bude to čtení o prosinci, pochlubím se privátním plánem, strávit všechen volný čas jako kavárenská povalečka.
Kavárna moje vyvolená se jmenuje Café Hrnek a pečou tam koláče z opravdového másla a jejich káva voní jako sen o lepších časech. Ano, dělám tady propagaci, a je to z lásky. Půl té kavárny vymazlil vlastníma rukama můj syn.(Veletržní 49, Praha 7)
Co bude s námi ?
- Barborky asi tak 5.12. Uříznout, svlažovat každý den vodou a radovat se z pučení. Neuříznuté vypučí samy.
- Tvrzení, že Lucie noci upije je podložené exaktní skutečností. Znamená to, že tmy je od 13. 12. méně a my se z toho můžeme radovat. Zbytek vysvětlí nějaký astronom.
- Slunovrat je letos 21. 12. v 11 hodin dopoledne. Od té chvíle míříme k jarní rovnodennosti.
- Vánoce jsou jasný. Jsou tady, aby si rodiny upravovaly (aktivně) svoje vztahy. Každý svých Vánoc vládcem.
- A pak máme Silvestr, ale to je jen takové číslo, o němž si lidé myslí, že něco mění. Tato premisa se každý rok ukáže jako neplatná.
- Potkáme se na Tři krále s další četbou a to už slunce vyjde zase dřív a my budeme šťastnější.
A to je konec vánoční četby. Jestli jste si hezky početli, kupte mi kafe v Café Hrnek. Děkuju.
Stačí kliknout sem, pokud byste chtěli svůj vlastní Zpravodaj, do své vlastní emailové schránky, vždy s jekotem sirén na začátku každého měsíce.