Řebříček obecný je vytrvalá bylina vysoká až 80 cm. Lodyha je přímá, nahoře větvená, často na bázi hranatá, chlupatá. Listy jsou střídavé, přisedlé, peřenosečné. Květy tvoří drobné úbory, které měří okolo 6 mm v průměru. Každý úbor je složen asi z dvaceti trubkovitých květů žlutavé barvy a pěti bílých nebo narůžovělých jazykovitých květů na obvodu. Úbory jsou uspořádány do hustého květenství o průměru 4 až 10 cm.
Kdy a kde roste
Má rád mírně suché louky, pastviny, okraje cest, meze, lesní paseky, navážky, rumiště, preferuje půdy sušší, dusíkaté, kamenité nebo písčité. Ochotně roste ve městech, klidně i ve spárách mezi chodníky. Je příjemnou bylinu v jedlém trávníku. Kvete od června, na příznivých stanovištích již od května, do velmi pozdního léta.
Co s ním v kuchyni
Na jaře se sbírají čerstvé rašící lístky řebříčku obecného. Mladé rostlinky lze použít jako dekorace do nejrůznějších salátů. Jeho chuť není výrazná, jeho vzhled je oslnivý. Dokáže působit jako elegantní šperk na studených mísách, přičemž se může klást navrch, nebo naopak dospodu. Zubaté lístečky se hodí do libovolného zeleninového salátu a zkrášlí i různá teplá jídla, jako jsou třeba šťouchané brambory nebo rýže. Méně se hodí do omáček nebo polévek, kde hrozí, že se tak trochu utopí.
Druhá sezona řebříčku nastává v létě. Tehdy se stříhají vrcholové části stonku s květenstvím. Jsou houževnaté a trvanlivé a vydrží i několik dnů ve váze. Řebříček je téměř nezničitelná bylina.
Hořká chuť se radostně snoubí se vším, co je předzvěstí zimy. Miluje pečená i dušená masa, dušenou zeleninu, smažené bramboráky, houby a polévky. K masu nebo zelenině se však snítky řebříčku přidávají jen na chvíli. Do bramborových jídel je třeba dávkovat s uvážením. To aby hořkost nepřebila ostatní chutě.
Dokáže posloužit i usušený. Drcený se dá přidávat i do různých těst, a to včetně sladkých, podobně jako sušený tužebník. Můžete ho přidat i do zahřívacích zimních nápojů.
