Vážení a milí blažení kytkožrouti,
Loni touto dobou jsem psala: Nežijem´ si špatně… A děti měly prázdniny. Už zas!“ Zdá se, že žádný listopad není jako ten loňský? Zdá se to, ale není to tak. Loni, předloni, před sto lety, i před sto tisíci lety začala tento týden říje muflonů.
Listopad je měsíc kořenů, protože všechny byliny se stahují pod zem. Vládkyní pro tento měsíc je paní Holle, která si buď natřepává sněhové peřiny, nebo vede štvanici za duchy a dušičkami, je to temná žena.
Listopad je normální přírodní lockdown, jenomže od chvíle, kde je v každém bytě elektrické osvětlení a teplá voda jsme na to zapomněli. Byly časy, kdy bylo normální být v listopadu doma rád.
Pro lepší pohodu „měsíce kořenů“ přihazuji
nezávaznou inspiraci na tradiční prožívání krátkých dnů a dlouhých večerů. Já mířím do kuchyně, však mne znáte.
- Topinambury (sestřenice slunečnice) sice nejsou kořeny, ale jsou to hlízy, jejich kulinární prestiž se za posledních pár let dost vylepšila. Z přezíraného krmení pro králíky se staly extravagantní delikatesou. Chci být jako topinambur!
- Brambory (spolu s rajčaty) přijely do Evropy před čtyřmi sty lety a dvě stě let jim to trvalo, než si jich vůbec v kuchyni někdo všimnul. Dnes se bez nich nikdo neobjede. Chci být jako brambor!
- Zelí se dá kvasit i marinovat, jíst syrové nebo i dokonce dusit. Zelí se kamarádí s každou zeleninou – s mrkví, řepou, petrželí, cibulí, celerem… Zelí se kamarádí s jablkem a nejvíc ze všeho miluje květy lichořeřišnice. Chci být jako zelí!
Listopad se dá brát i z té světlejší stránky, tak do toho.
a stačí kliknout sem, pokud byste chtěli svůj vlastní Zpravodaj, do své vlastní emailové schránky, vždy s jekotem sirén na začátku každého měsíce.