Orkán, který se prohnal v posledním zářijovém dnu Českem, ve mně podnítil podzimní melancholii. Když jsem v zahradě sbírala popadané plody, stále mi v hlavě hučela báseň:
Na září, na září,
těšili se sadaři.
Když se hodně natěšili,
holé stromy po nich zbyly.
A propos neboli mimochodem, nevíte, kdo je jejím autorem? Nevím totiž, jestli mi připadá naprosto geniální nebo úplně blbá.
Říjen nám mává odrbanými větvemi, takže je těžší vymýšlet,
nač se v tomto měsíci těšit. Zeleného bude po málu, ale červeného ještě dosti. Letos je mimořádně úrodný rok na šípky. Na ty nemám trpělivost, i když marmeládu bychi si v lednu pod kančí kýtu dala. Děláte ji, někdo? Tu kýtu i tu marmeládu, myslím obojí.
Nezbyde mi, než se vydat na hložinky. Těch je pořád ještě dost a Vám, kteří jste to dočetli až sem, slibuji, že do sedmi dnů Vám přinesu zajímavý hlošinový recept. O jednom vím, jen ho vyzkoušet ve vlastním hrnci. Za týden hledejte na fb a webu.
A i když to tak nevypadá, i říjen je měsícem výsevu. Mnohá semena totiž raději odpočívají v hlíně, než v regálech, šuplatech nebo pytlíčkách. Říjen patří miříkovitým! Velmi komplikovaná a tím pádem kulinárně velmi vzrušující čeleď.
- Vochlice hřebenitá (Scandix pecten-veneris). Kdo jednou ochutná, už ji nikdy nechce opustit.
- Andělika lékařská (Angelica archangelica). V dobrých podmínkách bude větší než Vy.
- Fenykl obecný (Foeniculum vulgare). Dělí svět na půl – někteří na něm ujíždějí, někteří ho nemohou ani cítit.
A nakonec ještě jedna báseň. Snad se ve mně ta podnícená melancholie moc nezanítí.
Padá listí, zlaté, rudé
je ho plná zahrada.
A co potom padat bude
až to listí opadá?
Co bude, to se uvidí za měsíc zase s hukotem sirén.
…a pokud byste chtěli svůj vlastní Zpravodaj, do své vlastní emailové schránky, vždy s jekotem sirén na začátku měsíce, stačí kliknout sem